konec
- ko·nec
- Afgeleid van het Proto-Slavische *konьcь
- einde; het achterste gedeelte
- «Konec věty zanikl v hlasitém potlesku.»
- Het einde van de zin verdween in een luid applaus.
- «Konec věty zanikl v hlasitém potlesku.»
- einde; een fase van een proces, waarna geen andere fase meer is; een tijd waarin iets ophoudt
- «Je konec prázdnin a jako každý rok čeká několik tisíc prvňáčků na svůj první školní den.»
- Het is het einde van de vakantie en zoals elk jaar wachten duizenden eerste klassers op hun eerste schooldag.
- «Je konec prázdnin a jako každý rok čeká několik tisíc prvňáčků na svůj první školní den.»
- (figuurlijk) hoek; regio
- «Sešli se tu lidé ze všech konců světa.»
- Mensen kwamen hier uit alle hoeken van de wereld.
- «Sešli se tu lidé ze všech konců světa.»
enkelvoud | meervoud | |
---|---|---|
nominatief | konec | konce |
genitief | konce | konců |
datief | konci | koncům |
accusatief | konec | konce |
vocatief | konci | konce |
locatief | konci | koncích |
instrumentalis | koncem | konci |
- konec roku monbezield – jaareinde
- konec světa monbezield – het einde van de wereld
- konec života monbezield – levenseinde
- Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR (Tsjechisch)
- Slovník spisovného jazyka českého - Ústav pro jazyk český AV ČR (Tsjechisch)
- Příruční slovník jazyka českého - Ústav pro jazyk český AV ČR (Tsjechisch)
- Česko-německý slovník Fr. Št. Kotta - Ústav pro jazyk český AV ČR (Tsjechisch / Duits)