stát
- stát
- staat; binnen een afgebakend grondgebied werkzame, in hoge mate soevereine organisatie die gezag uitoefent over de op dat grondgebied wonende bevolking
enkelvoud | meervoud | |
---|---|---|
nominatief | stát | státy |
genitief | státu | států |
datief | státu | státům |
accusatief | stát | státy |
vocatief | státe | státy |
locatief | státu / státě | státech |
instrumentalis | státem | státy |
- Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR (Tsjechisch)
- Slovník spisovného jazyka českého - Ústav pro jazyk český AV ČR (Tsjechisch)
- Příruční slovník jazyka českého - Ústav pro jazyk český AV ČR (Tsjechisch)
stát imperfectief
enkelvoud | meervoud | ||
---|---|---|---|
eerste persoon | stojím | stojíme | |
tweede persoon | informeel | stojíš | stojíte |
formeel | stojíte | ||
derde persoon | stojí | stojí |
- Oude schrijfwijze: státi imperfectief
stát perfectief
enkelvoud | meervoud | ||
---|---|---|---|
eerste persoon | staji | stajeme | |
tweede persoon | informeel | staješ | stajete |
formeel | stajete | ||
derde persoon | staje | stají |