dislokační

Tsjechisch

Uitspraak

• IPA: /dɪslɔkatʃɲiː/

Woordafbreking

• dis·lo·kač·ní

Woordherkomst en -opbouw

• Afgeleid van het zelfstandig naamwoord dislokace met het achtervoegsel -ční

Bijvoeglijk naamwoord

dislokační

1. dislocatie-; met betrekking tot dislocatie

Verbuiging

	enkelvoud				meervoud
	mannelijk		vrouwelijk	onzijdig	mannelijk		vrouwelijk	onzijdig
	bezield	onbezield			bezield	onbezield
nominatief	dislokační				dislokační
genitief	dislokačního		dislokační	dislokačního	dislokačních
datief	dislokačnímu		dislokační	dislokačnímu	dislokačním
accusatief	dislokačního	dislokační			dislokační
vocatief	dislokační				dislokační
locatief	dislokačním		dislokační	dislokačním	dislokačních
instrumentalis	dislokačním		dislokační	dislokačním	dislokačními

Verwijzingen

• Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR (Tsjechisch)
• Slovník spisovného jazyka českého - Ústav pro jazyk český AV ČR (Tsjechisch)