• IPA: /ɦraɲɪtsɛ/

hranice

  1. genitief enkelvoud van hranica
  2. nominatief meervoud van hranica
  3. accusatief meervoud van hranica


  • hra·ni·ce
  • Afgeleid van het Proto-Slavische *granica
  • Afgeleid van het zelfstandige naamwoord hrana met het achtervoegsel -ice

hranice v

  1. grens; de raaklijn tussen twee landen
    «Česko má hranice se čtyřmi státy.»
    Tsjechië heeft grenzen met vier staten.
  2. grens; plek of waarde, waarbij een kwalitatieve verandering plaats vindt
    «Dostáváme se k hranicím lidských možností.»
    We komen aan bij de grenzen van het menselijk kunnen.
  3. stapel
  4. brandstapel; houtstapel waarop lijken, misdadigers, ketters, heksen of andersdenkende vervolgden werden verbrand
    «Hranice vzplála.»
    De brandstapel laaide.
  1. rozhraní o, předěl monbezield, mez v
  2. hromada v
  3. vatra v
  • datová hranice v – datumgrens
  • etická hranice v – ethische grens
  • horní hranice ceny v – bovenste prijslimiet
  • hranice oblasti v de grens van een gebied
  • kontroly na hranicích vmvgrenscontroles
  • na evropských hranicích – op de Europese grenzen
  • přechod hranic monbezieldgrensovergang
  • překročená hranice v – de overschreden grens
  • překročit hranici – de grens oversteken
  • správní hranice v – administratieve grens
  • státní hranice v – staatsgrens
  • teritoriální hranice v – territoriale grens
  • upálit na hranici – op de brandstapel verbranden
  • věková hranice v – leeftijdsgrens
  • vnější hranice v – externe grens
  • vnitrostátní hranice v – binnenlandse grens
  • vnitřní hranice v – interne grens
  • vymezovat hranice – de grenzen vaststellen
  • znečišťování překračující hranice ogrensoverschrijdende vervuiling
  • žít na hranici chudoby – op de grens van armoede leven