určování

Tsjechisch

Uitspraak

• IPA: /ʊrtʃɔvaɲiː/

Woordafbreking

• ur·čo·vá·ní

Woordherkomst en -opbouw

• Afgeleid van het werkwoord určovat met het achtervoegsel -ování

Zelfstandig naamwoord

určování o

1. bepaling

Verbuiging

	enkelvoud	meervoud
nominatief	určování	určování
genitief	určování	určování
datief	určování	určováním
accusatief	určování	určování
vocatief	určování	určování
locatief	určování	určováních
instrumentalis	určováním	určováními

Synoniemen

• determinace v
• určení o

Afgeleide begrippen

• sebeurčování o

Verwante begrippen

neurčitě (bw.) neurčito o neurčitost v sebeurčení o neurčitý

určitě (bw.) určitý určovací určující

Verwijzingen

• Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR (Tsjechisch)
• Slovník spisovného jazyka českého - Ústav pro jazyk český AV ČR (Tsjechisch)
• Česko-německý slovník Fr. Št. Kotta - Ústav pro jazyk český AV ČR (Tsjechisch)