krč
- IPA: /kr̩tʃ/
- krč
enkelvoud | meervoud | |
---|---|---|
nominatief | krč | krče |
genitief | krče | krčů |
datief | krči | krčům |
accusatief | krč | krče |
vocatief | krči | krče |
locatief | krči | krčích |
instrumentalis | krčem | krči |
krč v
enkelvoud | meervoud | |
---|---|---|
nominatief | krč | krče |
genitief | krče | krčí |
datief | krči | krčím |
accusatief | krč | krče |
vocatief | krči | krče |
locatief | krči | krčích |
instrumentalis | krčí | krčemi |
- Slovník spisovného jazyka českého - Ústav pro jazyk český AV ČR (Tsjechisch)
- Příruční slovník jazyka českého - Ústav pro jazyk český AV ČR (Tsjechisch)
krč
- informeel tweede persoon enkelvoud gebiedende wijs van het imperfectieve werkwoord krčit