coepere
Latijn
stamtijd | |||
---|---|---|---|
infinitief | 1e pers. enk. ind. praes. act. |
1e pers. enk. ind. perf. act. |
supinum |
coepere | coepĭō | coepī | coeptum |
vijfde vervoeging | volledig |
Werkwoord
coepĕre (preklassiek), coepisse (klassiek)
Verwijzingen
- s.v. coepio, in J.B. Kan - H.P. Schröder(ed.), Latijnsch-Nederlandsch Woordenboek, Utrecht, 1864, p. 97.